Potřebuji nasdílet dokument dobrovolníkovi či externistovi.
Data klientů a interní dokumenty jsou to nejcennější, co máme. Tady začíná prevence.
Data klientů a interní dokumenty jsou to nejcennější, co máme. Tady začíná prevence.
Jména, maily, adresy, rodná čísla, diagnózy nebo zranitelné příběhy.
To je ta nejrychlejší cesta, jak si ušetřit práci... a jak způsobit únik dat.
Pokud sdílíš data na konkrétní e-mailovou adresu, máš kontrolu nad tím, kdo přesně soubor čte.
Nikdy nepoužívej „Všichni, kdo mají odkaz“. Vyžádej si od dobrovolníka jeho e-mail a přidej ho jmenovitě.
Výchozí stav pro všechny mimo tým je „Čtenář“. Právo „Editor“ dávej, jen když externista musí do dokumentu reálně zapisovat.
Jakmile projekt nebo práce dobrovolníka skončí, ihned e-mail ze seznamu smazat. Jednou za měsíc to v týmu u kávy překontrolujte.
Klid. Žádné výčitky, teď jde o rychlost.
Podle chování útočníků většina průniků do NGO nevzniká sofistikovaným kódem, ale nalezením volně přístupného odkazu zanechaného ve starém e-mailu. Jde tu o bezpečí (osobní zranitelnost) vašich klientů, pro které pracujete[cite: 2].